Karel mi bez mučení prozradil několik triků a fíglů, jak úspěšně rybařit. Do krmných směsí přidává třeba i sůl, kterou mají ryby rády. Nejvíc prý chutná ostroretkám. Ví taky, kde berou v našich vodách mníci nebo parmy. Chytání na splávek se zdá jednoduché, ale znám spoustu rybářů, kterým dělá potíže nachytat nástražní rybičky. Rybička je základ státu a člověk se učí celý život. Kdo chce chytit velkou štiku nebo sumce, musí slavit úspěchy i s plavačkovým prutem.
Seznámili jsme se na Labi v Čelákovicích. Jedno letní ráno přijel chytat na feeder a jeho oblíbené místo, bylo hned vedle mě. Vyšlapaný flek v dlouhé trávě mu ale obsadil jiný rybář.
„Budeš tady chytat dlouho?“ vyzvídá Kája mladého a tak trochu nepohodlného kolegu.
„Chci si nachytat rybičky na candáta, ale moc to nebere, tak nevím,“ odpovídá mu hoch nejistě.
„Když mi půjčíš prut, nachytám ti oukleje,“ praví Karel s takovou jistotou, že přestávám sledovat svoje pruty a čekám, co se bude dít.
Mladík souhlasí a podává mu prut. Do vody letí hrst červů a nový lovec začíná hladinu doslova bičovat. Nához, potah, zásek a první ouklej je na břehu. Pak druhá, třetí a další a další. Za deset minut odchází užaslý chlapec s řízkovnicí plnou krásných ouklejí.
Skaldo, jak dlouho se rybařině věnuješ?
Odjakživa, chytal jsem už z kočárku. K rybám mě přivedl otec, který patřil k předním ligovým závodníkům v rybolovné technice. V pěti letech jsem začal chodit do rybářského kroužku a zúčastnil se Zlaté udice. To je soutěž, která se skládá z rybolovné techniky, poznávání živočichů, ryb, rostlin a samozřejmě lovu ryb na plavanou.
Od patnácti let jsem už plavanou začal chytat závodně.
Co má udělat běžný rybář, který chce začít chytat závodně?
Informovat se na rybářském svazu, který mu vydal povolenku, jestli nemají závodní mužstvo. Pokud ne, doporučí mu organizaci, která se touto činností zabývá.
Dá se začít soutěžit i v pozdějším věku, než v patnácti letech?
Začít se dá kdykoliv, třeba ve čtyřiceti. Nemusíš dělat žádné zkoušky, jenom se v rybářském svazu zaregistruješ a dostaneš průkaz závodníka.
Pro závodění je třeba vytvořit čtyřčlenné družstvo a začít v krajském přeboru. Závodí se dva víkendy v roce. Vždy tři hodiny v sobotu a tři v neděli. Vítěz postoupí do druhé ligy a pokud ji vyhraje taky, dostane se do první ligy. Vítěz první ligy jede na mistrovství světa klubů. Tam se dostanou jen ti nejlepší. Pak je ještě mistrovství světa národů, do kterého se dělá nominace ze všech závodníků, ne z družstev. To už je výběr za Českou republiku.
Jak je to s vybavením?
Pruty i veškeré ostatní vybavení si kupuje každý závodník sám. Organizace může platit maximálně náklady na krmení, červy, náklady na startovné a benzín. Závodění je náročné i časově, protože kromě ligy se konají i pohárové a nominační závody.
Kudy vedla tvoje vodní stezka?
V rodné Chocni jsem začínal v krajském přeboru. Potom jsme postoupili do druhé ligy. Během tří sezón se naše družstvo MO Choceň umístilo na druhém a třetím místě.
Nyní chytám už šest let v prvoligovém družstvu MO ČRS HK SENSAS. Od šestnácti jezdím na mistrovství světa juniorů, do dvaceti let. Byl jsem dvakrát v Portugalsku, jednou v Srbsku, jednou v Chorvatsku a jednou v Itálii. Nejlepší můj výsledek byl sedmé místo celkově z jednotlivců, v Portugalsku 2006.
Máš vůbec čas chodit na ryby jen tak?
Někdy to opravdu nestíhám. První závody začínají už v půlce dubna a končí koncem října.
Čas mám jedině v týdnu, když nejsem ve škole nebo o prázdninách. Většina víkendů však patří závodům.
Když už teda vyrazíš v civilu, jakou metodou chytáš?
Většinou zase na plavanou. Trénuji techniku a určitý způsob lovu, který pak použiji při následujících závodech.
Není to tedy tak, že by jsi se chtěl odreagovat chytáním třeba na těžko nebo na bójky?
Letos zkouším chytat první rok na feeder a docela mě to baví. Aspoň mám trochu změnu a ryb nachytám taky hodně. Pořád ale stejně myslím na plavanou. Závodní voda plná splávků je prostě můj nejmilejší revír. Nezapomínám však ani na práci s omladinou.V Domě dětí a mládeže v Chocni jsem vedl rybářský kroužek a jezdil jako trenér na Zlatou udici, kde jsem před lety sám začínal. No a letos už dělám asistenta státního trenéra juniorů. V posledních letech jsme se s družstvem HK umístili v první lize na předních místech. Letos na jaře se nám sice moc nedařilo, ale na podzim jsme „zamakali“ a z devátého místa skončili na výborném čtvrtém místě, což je nejlepší umístění ze všech družstev SENSASU v České republice.
Kolik ryb se na takových závodech chytí?
Výsledky jsou různé. Záleží na počasí, místě a stejně jako při běžném rybaření i na štěstí. Když berou, není problém chytit během tříhodinového závodu 20-23 kg na závodníka, což je asi 50-60 ryb. Mezi nejčastější úlovky patří oukleje, plotice, cejni, tloušťi a ostatní rybí drobotina. Zdolávání velké ryby znamená ztrátu drahocenného času.
Karle, pojďme přeplavat od závodů na druhý břeh, mezi běžné rybáře a poraď nám, jak začít s chytáním na plavanou? Je třeba mít dobrý splávek?
To určitě! Výběr vhodného náčiní je důležitý.
Prut doporučuji boloňský nebo jiný, speciální na plavanou, v délce 4-6m, do 20g. Na trhu je takových prutů dostatek a každý odborník vám s výběrem rád poradí.
Ideální naviják je „třítisícovka“. S menším navijákem se špatně nahazuje a pomalu navíjí. Větší už je zase moc těžký.
Vlasec kmenový 0,14-0,18 mm, na zimu i 0,12mm. Koncový návazec o délce 20-40 cm, vždy z minimálně o dva stupně slabšího vlasce.
Splávky se liší tvarem a velikostí. Hubené jsou určené pro stojatou vodu a buclaté pro proudící. Pokud potřebujeme nahazovat daleko od břehu, zvolíme anglický splávek, který bývá i předvážený.
Pak už zbývají jen samé drobnosti, jako bročky a torpily na vyvážení splávku, obratlíky proti kroucení vlasce a hlavně ostré háčky č.10-15.
Kde nejraději rybaříš?
Teď už bydlím v Praze a tak chytám na Vltavě, Labi nebo Berounce. Pokud vyrazím někam dál, tak na Tichou Orlici do Chocně. To je řeka mého dětství. Už jako malý kluk jsem mrskal vodu každý den a získával první rybářské zkušenosti. Hodiny ve školní lavici byly nekonečné a v proudu na mě čekaly věčně hladové plotice, cejni, parmy a ostroretky.
Počkej, počkej, říkáš ostroretky? To je poměrně vzácná ryba. Žije v Tiché Orlici i dnes?
Máš pravdu, ostroretek v našich vodách moc není, ale asi před deseti lety se začaly do Tiché Orlice vysazovat a díky výborným podmínkám a přirozeným trdlištím, se tady i rozmnožují. Každý rok na jaře jsou vidět hejna ostroretek v proudných úsecích. Berou hlavně na podzim, od září do listopadu. Ostroretka má ráda slané, jednoduché krmení a přestože je to ryba poměrně hmotná, je povahově plachá a třeba ouklej ji dokáže úplně vytlačit z krmného místa.
Když mám štěstí, chytím jich za jeden den třeba deset. Od malých až po opravdu velké kusy, kolem padesáti čísel. To už je trofejní úlovek. V roce 2002, jsem v soutěži časopisu Rybářství, získal za ostroretku bronzový odznak. Kráska s ostrými rty měřila 55 cm. Díky ostré tlamičce ji rozeznáte od podoustve, která ji má kulatou.
Na plavanou se tady dají chytit i další velké ryby, jako třeba parmy nebo kapři. Tichá Orlice je nádherná řeka a žije tady ještě jedna „raritka“. V kamenech se ukrývají nádherní mníci. Mník jednovousý je našim jediným zástupcem z čeledi treskovitých. Berou hlavně na podzim a v zimě. Chytám je pod jezem. Nejlepší nástrahou je rousnice, nalíčená ze dna, jako při lovu úhořů. Nejčastější úlovky této tajemné ryby jsou kolem 30 cm. Můj zatím největší mník měřil 50 cm, ale chytili se i větší, až 70 cm.
Tak ať vám berou!
Vnadící směsi
V zimě je dobré slané krmení a v létě sladké.
Zimní směs
2 kg tmavé nebo černé směsi na plotice
(Směs musí splývat se dnem, protože ryby jsou v zimě plaché.)
0,5 kg kukuřičného šrotu
0,5 kg strouhanky
20 dkg mletých ovesných vloček
25 dkg mletého spařeného konopí
12 dkg soli
Na hlubší nebo silně proudící vodu přidáme tmavou hlínu. Písek není vhodný, ten krmení rozbije a rybám navíc ucpává žábry. V suchém stavu vše smícháme a postupně navlhčujeme vodou z řeky. Nesmí být převlhčené, ani moc suché, aby z něj šly vyrobit krmné koule. Potom vše prosejeme přes síto a přidáme červy.
Ze vzniklé směsi vytváříme asi deset koulí velikosti mandarinky a naházíme na lovné místo.
Letní směs
3 kg světlejší směsi na kapry nebo cejny
1 kg šrotu
1 kg strouhanky
0,5 kg anglických vloček
0,5 kg vařeného konopí
0,5 kg řepky
0,5 kg vařené kukuřice
0,5 l melasy
2 l hlíny.
V suchém stavu vše smícháme, prosejeme přes síto a navlhčíme vodou z řeky. Přidáme 0,5 l červů a případně i nastříhané žížaly. Ze vzniklé směsi vytváříme 10-15 koulí velikosti pomeranče.
Nejlepší nástrahou jsou červi, žížaly, patentky nebo střídka rohlíku. Při lovu větších ryb můžeme doplnit živočišnou nástrahu zrnkem měkké kukuřice.
Autor článku: Zdeněk Hofman | 
